Minimalismus a KonMari metoda. Co mají společné?

minimalismus, KonMari metoda, málo věcí, Marie Kondo, Michaela Mrázková

Na toto téma koluje spoustu domněnek a stereotypů, tak jsem se rozhodla si na něj trochu posvítit. Svůj vztah k minimalismu jsem si nejprve vytvořila právě na základě vymezení:

Marie Kondo, minimalismus, konmari metoda

„Mnoho lidí ztotožňuje moji metodu úklidu s minimalismem, ale je to docela jiné. Minimalismus obhajuje život s méně; Metoda KonMari™ podporuje život mezi věcmi, kterých si opravdu vážíte.“

Marie Kondo

(zdroj: článek na KonMari blogu)

K minimalismu jsem tedy chovala takový zvláštní odstup, měla jsem pocit, že je hlavně omezující a zaváněl mi dogmatismy a tlačením do toho, že by člověk měl vlastnit co nejméně věcí. Jenže to je velmi rozšířený stereotyp a v podstatě nepravda. Od té doby jsem přečetla mnoho dalších knih a jasně si ověřila, že minimalismus totiž nic takového vůbec není! Vlastně mi přijde, že Marie Kondo svými prohlášeními o minimalismu spíše dává tak trochu na piedestal svojí značku, i když oba přístupy mají úplně stejné základy a cíle. Víte, jak bych já definovala minimalismus?

Životní styl, díky kterému vědomě volíme méně nejen v materiální rovině, abychom měli více času na to, co je pro nás podstatné.

Obecně řečeno „méně“ čehokoli je pozvánkou do našeho života „více“ něčeho jiného.

Méně stresu, více klidu.
Méně věcí, více času.
Méně hledání, více nacházení.
Méně přehlcenosti, více jednoduchosti.
Méně nerozhodnosti, více jasnosti.

Co má tedy společného minimalismus a KonMari metoda?

Marie Kondo akcentuje radost a to, co si chceme ponechat jako klíčové. Minimalisté naproti tomu, jak vyplývá ze samotného názvu, dávají větší důraz na to, co zminimalizujeme a propustíme. Upřímně mně osobně to celé připadá jako slovíčkaření. Protože cíl je stejný. Dosáhnout optimálního počtu věcí, které k životu potřebujeme a které odpovídají našim hodnotám a aktuálním zájmům. Základní postup, když opomineme konkrétní doporučení jednotlivých autorů, ve kterých se liší – je pomocí snižování počtu věcí.

Minimalismus není o tom mít co nejméně věcí až na hranici asketismu

minimalismus

Velmi rozšířeným stereotypem o minimalismu je představa, že cílem je mít co nejméně věcí, až na hranici asketismu. Jsou to ty poloprázdné a holé prostory s velmi málo věcmi. Možná jsou matoucí ti minimalisté, kteří sdílí, jak je možné žít nebo cestovat s konkrétním a velmi malým počtem věcí. Tyto lidi vnímám jako inspirativní a velmi dobrým vyvážením dalších tvůrců, kteří frčí na konzumismu a přebytku. Avšak tito minimalisti jsou spíše takovou extrémní menšinou. Možná, že by se řada lidí, kteří vlastně minimalismus ve svých životech a domovech aktivně praktikují, ani za minimalisty neoznačili! Neaplikovat na sebe žádné nálepky je totiž také projevem svobody.

Na druhou stanu i označení nám mohou napomoci lidem jednoduše sdělit, co je pro nás důležité, aniž bychom jim museli udělat hodinovou přednášku. Když je však nálepka už zatížena společenským vnímáním a stereotypy, začíná to být poměrně komplexní téma! Já osobně věřím, že lidé se zdravou mírou, kteří žijí sebe sama podle svých hodnot, nejdou do žádného velkého extrému. Uvědomují si, že méně je více, ale v jejich domácnostech to vůbec nemusí na první pohled vypadat vyloženě prázdně. Stejně jako ve vaší domácnosti se tam nachází také třeba květiny a předměty nejen účelového, ale i dekorativního rázu, jen jich je trochu méně. 

Počet věcí, které si ponecháte, definujete pouze vy. Vlastně z nějakého pohledu dělají extrémní minimalisti minimalismu trochu medvědí službu. Mnoho lidí, zejména těch, kteří mají rodiny a spoustu věcí, se právě extrémem nechá odradit. „Mít tak málo věcí a být spokojený, to přece není možné!“ Působí to spíše omezujícím způsobem. I proto celosvětově mnoho lidí oslovilo, co přináší Marie Kondo, protože vědomí, že si můžu ponechat to, co chci a nechat si jen nejoblíbenější věci, působí spíše jako příležitost, než omezení. Na druhou stranu drobná japonka vás s úsměvem přesvědčí, že si můžete ponechat, vše co chcete a ať se zaměříte na radost a stejně tím hlavním nástrojem bude snižování počtu!

Z minimalismu se stal trend

Je zajímavé si uvědomit, že z minimalismu se stal také trend a je výbornou obchodní a vizuální strategií pro větší značky, i menší podnikatele. Minimalismus, jeho základy a estetika úspěšně pronikly do mainstreamu. Z minimalismu se stala dobrá obchodní značka. Může to dokonce z vnějšku působit, že když žijete minimalismem, musíte mít z hlediska estetiky zálibu pouze v neutrálních barvách, liniích a tvarech. Což samozřejmě není pravda.

Pokud máte rádi zářivé barvy a eklektické dekorace, můžete samozřejmě z hlediska životního stylu a hodnot být minimalisty. Máte jen rádi výrazné barvy a uvědomujete si svůj osobní styl. A to je vždycky plus, protože tak určitě si nebudete ponechávat to, co vás vizuálně neoslovuje. Vnímejte, co vás rozzáří, z čeho máte radost a nenechte se svazovat nějakými trendy a nálepkami, to vlastně vůbec není podstatné. Nejde o vizuální styl a škatulky. Jde o váš domov a životní styl. Ať sami sebe budete definovat jakkoli, hlavně ať svobodně vyjadřujete sebe samotné!

minimalismus

Minimalismus i KonMari metoda s sebou nesou riziko dogmatismu a perfekcionismu

Jedním z rizik minimalismu jako životního stylu spatřuji v dogmatismu a perfekcionismu. Toto riziko přichází samozřejmě s praktikování čehokoli. Když to přeženete, vytrácí se radost a přirozené plynutí. Z mého pohledu je minimalismus jako životní styl v prvé řadě o jednoduchosti – vnímání a dělání toho, co s námi rezonuje na hlubší úrovní a dělá nám opravdu radost. Rozhodně to není o tom uvalit na sebe nějaký tvrdý bič -ismu nebo nějaké jasně dané metody, protože to jde do extrému a dogmatismu.

Z povrchního, vnějšího pohledu by se mohlo zdát, že jako kdyby vše, co minimalismus jako životní styl obnáší, je nějak zvnějšku již dopředu definované… jenže víte co, ono vůbec není! Je to spíš podoba minimalismu, která pronikla do mainstreamu, kterou se lidé snaží napodobovat. Připomíná to tak trochu takový „minimalistický bypass“, tedy dojde ke snížení počtu věcí a obklopení se z vnějšího pohledu vším co k takovému životnímu stylu patří, ale vlastně se tak míjí, obejde hlavní podstata. Tou hlavní myšlenkou minimalismu je něco hluboce žitého. Odstraňování na vícero úrovních života všeho, co nesouzní s vámi a vašimi hodnotami. Když znáte sebe sama, svůj životní styl a co se vám líbí. Nenecháte se oblbnout trendy v žádné oblasti svého života. Pro mě je minimalismus o autenticitě a žití sebe sama. Dovolit si to. Nemá nic společného s nějakým vnějším diktátem nebo trendem. Proto se k minimalismus hrdě hlásím. Protože jsem se k němu dopracovala na mnoha úrovních svého bytí.

Postupně jsem si uvědomila, že naproti mému původnímu uvažování, že svoboda znamená mít hodně na výběr, preferuji aktuálně přesný opak. Mít menší počet věcí nevnímám jako omezující, ale osvobozující. Naprosto věřím tomu, že kdybych jejich počet nezminimalizovala, nikdy bych se v životě nerealizovala, tak jako nyní. Vše co jsem předtím vlastnila, stálo v cestě, abych jasněji viděla, jakým směrem se chci v životě ubírat a co je pro mě důležité. Pokud tápete, váháte a trpíte nerozhodností, začněte dáváním do pořádku vašich věcí a uvidíte, jak rychle se vám začne ulevovat.

Méně je opravdu více. Větší část svého života jsem se domnívala, že potřebuji více. Více dovedností, více vzdělání, více úspěchů, více uznání a obecně více externích potvrzení o tom, že i já jsem více, že nejsem méně. Naše společnost je nastavená na těchto hodnotách, které v nás klasický vzdělávací a odměňovací systém pouze utvrzuje. Soutěž a srovnávání. Na místo spolupráce a přijetí rozdílnosti v rozmanitosti. Je to jako bychom se všemi externími potvrzeními snažili zaplnit nějaké díry v našem životě. O to větším nemilým překvapením je, že žádné „více“ nezaplní náš pocit méněcennosti, pokud ho doplňujeme těmito externími náhražkami našich bytostných potřeb. Naší hlavní potřebou není „mít“, ale být. Být autenticky v souladu s našimi hodnotami, aby náš každodenní život dával smysl. Spíše než mít, náležet, být součástí něčeho, co nás přesahuje a dává nám smysl. Být součástí komunity. Bohužel tuto přirozenou potřebu „být součástí a někam patřit“ velké množství lidí v současnosti uměle nahrazuje sociálními sítěmi a neustálým srovnáváním. Téměř každá návštěva sociálních sítí je v podstatě kontinuální otázkou: „Jsem dost?“ „Jsem v normě?“ „Jak to mají ostatní?“ a nezáleží na tom, zda konzumujeme obsah našich známých a kamarádů, anebo inspiraci od tvůrců.

Michaela Mrázková
U nás ve srubu 🙂

Na své cestě životem jsem postupně došla k tomu, že žádná externí potvrzení mi nedodají pocit vlastní hodnoty. Ta vychází z našeho nitra a z psychologického hlediska z toho, jak byly naplněné naše potřeby v raném dětství. I já jsem si to už nějakou dobu racionálně uvědomovala, ale moje emoční tělo bylo z hlediska tématu seberealizace „být vidět a být slyšet“ velmi neuspokojené. Každý z nás má nějaké jiné stínové téma, které může pracovat v náš neprospěch. Pokud se jím nezabýváme, ignorujeme ho a nahrazujeme ho něčím jiným, různými závislostmi. Pro mnoho lidí to může být právě náhražka přímo věcmi. Zaplnění emočních děr a prázdnoty věcmi. Často si to ani neuvědomujeme, když bezmyšlenkovitě scrollujeme našimi chytrými telefony, porovnáváme se – už ze zvyku, aniž bychom o tom třeba i věděli a nakupujeme zbytečnosti, které nám dodají kýžené potvrzení vlastní hodnoty. Až si koupím tento vysněný produkt, budu spokojenější. Pojďme to obrátit a hledat odpověď na to, jak můžete být spokojenější hned teď. Ne až… ne někdy v budoucnu. TEĎ

Jak na to?

Existuje univerzální návod? Neexistuje. Ale je tu možnost, která zafungovala u mnoha lidí před vámi. Je to zbavit se nepotřebného a nadbytečného, abychom mohli ocenit, co již máme. Často toho není málo, co je v našem životě již přítomno a co funguje. My to pouze přes všechny nánosy nevidíme. Pojďme se společně vydat na cestu odhazování nepotřebného. A ta cesta začíná u vás doma. S vašimi věcmi. Čím více si dovolíte propustit, tím více se osvobodíte. Ale opět připomínám, všeho s mírou! Žádné extrémy…

Jak vnímáte minimalismus vy? Zarezonovalo s vámi něco v mém článku? Budu ráda, když mi o tom dáte vědět do komentáře. Článek je úryvkem z mnou připravované knihy Léčivý úklid, aneb odemkněte potenciál svého domova i života. Kniha má aktuálně 200 stran a já pracuji na tom, aby brzy byla dokončena a spatřila světlo světa. Proto jsem i na maximum, v duchu esencialismu, omezila veškeré online aktivity a působení na sociálních sítích.

Kdo jsem a jak vám můžu pomoci na vaší cestě?

Jsem Michaela Mrázková, doprovázím klienty na jejich cestě k jednoduššímu domovu a životu za pomocí konzultací i online programů. Vytvořila jsem unikátní holistický koncept Léčivý úklid®, který propojuje energetickou očistu, rituál a následné třídění a organizaci.

Za svůj hlavní dar považuji, že dokáži lidi namotivovat k akci. Pomáhám lidem zbavovat se nepotřebného na mnoha úrovních. Připravím pro vás rituál a očistu prostoru na míru nebo se spolu vrhneme do léčivého úklidu? Nabízím konzultace, vedu workshopy a přednášky. Ozvěte se a domluvíme se.

Komentáře

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články